Hrad a město Rabí

Pověsti o hradu

K hradu Rabí se váže spousta pověstí, které někdy jsou a někdy nejsou založny na pravdivých událostech. K nejoblíbenějším a nejhezčím patří pověsti o Rábském čertu, o tom, jak Jan Žižka přišel při obléhání hradu o oko nebo o Tajemné studni na hradě.

Rábský čert

Pan Půta Švihovský si ze svých cest přivezl ochočenou opici. Byla velmi přítulná, přivykla si na hradě Rabí, kde se směla volně pohybovat komnatami. Jednou pan Půta odjel do Prahy a svěřil opici starému služebníkovi a nařídil mu, aby jí dobře krmil a hlídal. Jenže opice hledala usilovně svého pána, uprchla oknem od komory, spustila se z hradeb dolů a přes most se dostala do lesů na šumavských stráních. V obci Hejné, která byla poddána rábskému pánu, si vyšel pověrčivý občan do lesa na dříví a jak tak jde lesem, slyší pojednou v korunách praskání. Pohlédl vzhůru a leknutím zavrávoral. Nad ním se šklebí čert! Utíkal domů, sebral pár sousedů vyzbrojených vidlemi, cepy, sekyrami a obušky a hrnuli se do lesa, aby čerta zahnali zpět do pekla. Opice nic netuše, se přátelsky pitvořila a z počátku brala vše jako hru, vracela házené kameny, vřeštěla a kličkovala. Kruh se ale kolem ní stahoval, déšť kamenů houstl, opice bolestí vyrážela skřeky, až padla mrtva k zemi. Lidé se k ubitému čertovi seběhli, radostí tančili a nakonec ubohou opici na zhotovených nosítkách ze smrkových haluzí přinesli na Rabí darem svému pánovi. Ten mezitím se navrátil z cesty, roztrpčen ztrátou opice dal potrestat sloužícího a truchlil tak upřímně, jakoby ztratil příbuzného. Do této situace donesli hejnští ubitého „čerta“. Vysloužili si každoroční novou daň, nazvanou podle jejich skutku – daní opičí.

Žižka před Rabím

Bylo to v dubnu 1420, kdy se Jan Žižka poprvé objevil před hradbami Rabí Aby tu zničil moc svých zapřísáhlých odpůrců. Hrad byl považován za nedobytný. Proto sem byly sneseny z okolí kostelní poklady i panský majetek – klenoty, roucha, zlato, zbroj. Husité se obořili na hrad nečekaně prudkým útokem. Po krátké střelbě přitrhli k hradbách, zapálili některé hradní budovy, vyplnili příkopy slámou a chrastím a dostali se k hradbám. Zlezli je a vnikli do nádvoří. Posádka hradu proti husitským pavézám a cepům byla bezmocná, ustupovala z nádvoří do nádvoří, až se konečně celý hrad ocitl v rukou útočníků, kteří nehodlali ničí život ušetřit. Sedm kněží a mnichů kteří se tu skryli, bylo vrženo do ohně a podobný osud hrozil i rodině pana Půty Švihovského. Leč Žižka je vzal pod ochranu a zakázal další krveprolévání. Cenné věci, které tu byly uschovány, poručil snést na hromadu a zapálit. Jen brnění, zbraně, oděv a koně ponechal svému vojsku jako kořist. Když husité odtáhli, dal Jan z Ryzmburka hrad znovu opravit a pokračoval dále ve svých piklích proti Žižkovi. Proto přitáhl Žižka v červenci 1421 k Rabí znovu. Řídil boj stoje pod starou hrušní osaměle stojící v poli. Nešťastnou náhodou přiletěl z hradeb šíp, zabodl se do kmenu hrušně a vyrazil z něho třísku, která vlétla Žižkovi do jediného zdravého oka. Rána byla krutě osudná. Žižka byl odvezen rychle do Prahy na léčení, leč, k žalu všech věrných ztraceného zraku už nenabyl.

Tajemná studna

Byl to malý div světa, když byla budována studna na rábském nádvoří. Bylo nutno prokopat celý skalnatý vrch, aby bylo dosaženo vody, která by zásobila hradní posádku v případě obležení. Páni Švihovští nelitovali peněz. Byli bohatými velmoži, zastávajícími výnosné zemské úřady, patřila jim kromě četných statků i bohatá zlatá poříční rýžoviště i hlubinné doly na zlato. Toho se však nenadáli, že je studna bude stát víc jak celý hrad. Studna budila obdiv i udivení, na dně bylo slyšet šumění jakoby tudy proudil potok a v lidových pověstech občas se zjevovaly obludy, či kapličky ve stěnách, plné zlata a stříbra. Obyvatelé hradu ve snaze vypátrat odkud se voda ve studni bere a kam se ztrácí, vpustili do ní kachnu s červenou mašličkou uvázanou kolem krku. Vyplavala na hladinu rybníka v nedalekých Žichovicích. Přešla staletí a studna na nádvoří zmizela, zasypána, či zahlcena zříceným zdivem. Co se v hloubce skrývá zůstává tajemstvím.